Konzorcium nevládních organizací pracujících s uprchlíky

Zlepšení postavení cizinců umístěných v zařízeních pro zajištění cizinců

Realizace: 2/2004 – 2/2005

Rozpočet: 400 000,- Kč

Dárce: Open Society Fund Praha

                                                                          

Cílem projektu bylo zlepšení postavení cizinců v zařízeních pro zajištění cizinců České republiky a tím zabezpečení ochrany jejich práv podle národního a mezinárodního práva. Současně došlo ke zvýšení informovanosti klíčových osob, které v uvedených věcech rozhodují, jakožto i široké veřejnosti o postavení uvedených cizinců.

Zařízení pro zajištění cizinců na území České republiky jsou zvláštní zařízení provozovaná Policií ČR, do kterých jsou umisťováni cizinci za účelem správního vyhoštění nebo předání podle mezinárodní smlouvy. Pravidla pobytu cizinců v těchto zařízeních jsou upravena zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších změn a doplňků, a dále vnitřními nařízeními vydávanými Ředitelstvím cizinecké a pohraniční policie ČR.

V současné době se na našem území nachází pět detenčních zařízení (ZZC Poštorná, ZZC Bálková, ZZC Frýdek – Místek, ZZC Velké Přílepy, ZZC Velké Přílepy - Jezová,  z toho posledně jmenované je určeno výhradně pro matky či rodiny s dětmi). S výjimkou ZZC Velké Přílepy-Jezová jsou ostatní rozděleny na část se zmírněným režimem zajištění a s přísným režimem zajištění, přičemž pobyt cizinců v přísném režimu zajištění je v zásadě podobný pobytu osob v celách předběžného zadržení. Vzhledem k okolnostem jsou do částí s přísným režimem zajištění umisťováni například i cizinci, přijímaní do zařízení v době nepřítomnosti lékaře či z kapacitních důvodů po naplnění částí s mírným režimem zařízení, což je z hlediska zákona nepřípustné a rozhodně to neodpovídá účelu zajištění. Nelze dále říci, že by Policie ČR důsledně plnila svou zákonnou povinnost zkoumat po celou dobu zajištění cizince, zda důvody zajištění trvají. Z praxe můžeme naopak potvrdit, že většina zajištěných cizinců je z těchto zařízení propuštěna až po uplynutí 180 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, tedy po naplnění maximální přípustné délky zajištění dané zákonem.

V praxi se v těchto zařízeních nacházejí dvě skupiny cizinců: ti, kteří požádali o udělení azylu na území ČR a ti ostatní. Důležité je, že právní status cizince, vyplývající z jeho umístění v detenčním zařízení, není podáním žádosti o udělení azylu nijak dotčen.

Způsob provozu těchto zařízení a naplňování, respektive nenaplňování zákona  o pobytu cizinců, je terčem kritiky, a to jak ze strany nevládních organizací, tak i ze strany jiných subjektů, konkrétně kanceláře ombudsmana, Rady vlády ČR pro lidská práva, CPT či Výboru pro práva dítěte OSN. Situace je mnohdy opravdu zoufalá, a to dokonce i v oblasti naplňování základních lidských práv zajištěných osob. Přístup cizinců k právnické pomoci je výrazně omezený, možnosti samotných cizinců jsou nedostatečné a zákonem dané povinnosti ze strany Policie ČR nejsou zcela zajišťovány.

Zákon mimo jiné stanoví, že cizinec musí být neprodleně po umístění do zařízení seznámen se svými právy a povinnostmi souvisejícími se zajištěním a s vnitřním řádem zařízení. Policie je dále povinna podle zákona  poučit zajištěného cizince o možnosti soudního přezkumu zákonnosti zajištění a to v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět (nelze-li tento zajisti, pak předáním písemně vyhotoveného poučení). Policie má také povinnost informovat cizince o možnosti podat žádost o udělení azylu. Oprávnění cizince podat žádost o udělení azylu v detenčním zařízení zaniká po uplynutí sedmi dnů od okamžiku, kdy byl Policií ČR informován.

V praxi se setkáváme se zajištěnými cizinci, kteří o možnosti požádat o azyl v detenčním zařízení nebyli řádně informováni, stejně tak jako s těmi, kteří si stěžují na skutečnost, že Policie ČR odmítla převzít žádost (respektive prohlášení o azylu), byť podanou v sedmidenní lhůtě. Výjimkou nejsou ani případy, kdy cizincům propadly výše uvedené správní lhůty pro podání žádosti o azyl, a to z toho důvodu, že cizinci nerozuměli úkonům prováděným policisty běžně v jiném než mateřském jazyce cizinců.

V této souvislosti upozorňujeme na skutečnost, že právo hledat a požívat azylu před pronásledováním je základním lidským právem, které by nemělo být upíráno a priori žádné skupině osob, tj. ani zajištěným cizincům. Česká republika je signatářem Úmluvy a Protokolu týkajících se postavení uprchlíka, nehledě na to, že právo azylu má upraveno i v čl. 43 Listiny základních práv a svobod. Měla by tedy na tyto své závazky reflektovat. I v detenčních zařízeních se mohou nacházet osoby, které mají skutečné a odůvodněné obavy z pronásledování v zemích svého původu. Ne každý zajištěný cizinec si je vědom svých práv, přičemž ani od těch cizinců, kteří svá práva znají, nelze rozumně očekávat znalost českého právního řádu, např. konkrétně lhůt pro podání žádosti či možností soudního přezkumu.  Je zcela evidentní, že pravidelná asistence právních zástupců v detenčních zařízeních je více než žádoucí a její absenci nelze odůvodňovat bezpečnostními opatřeními či chybějícím technickým zázemím tak, jak se tomu děje v současné době. Pravdou však je, že ani členské organizace Konzorcia nedisponují dostatečnými prostředky pro zajištění pravidelné právní pomoci ve všech detenčních zařízeních. Řešení této situace však pokládáme za naši prioritu.

Co se týče možnosti soudního přezkumu zákonnosti zajištění, zde je situace obdobná. Zajištění cizinci o možnosti soudního přezkumu zajištění informováni nejsou, což je jednoznačně v rozporu se zákonem. Dokonce o ní neví ani personál v jednotlivých zařízeních,  jak vyplynulo z šetření provedeného kanceláří ombudsmana (viz Zpráva o zařízení pro zajištění cizinců ze dne 9. 12. 2002). Za problematické je pak pokládáno v této souvislosti především to, že sami zajištění cizinci nedisponují rozhodnutím o zajištění, rozhodnutím o správním vyhoštění či sdělením o zahájení správního vyhoštění a bez odborné pomoci tedy nemohou sami podat návrh příslušnému soudu, aby přezkoumal zákonnost pravomocného zajištění a nařídil propuštění. Terčem opakované kritiky je i nedostatečná jazyková vybavenost personálu, což v praxi znamená, že pracovníci Policie ČR nejsou schopni náležitě poučit zajištěné cizince či reagovat na jejich dotazy ohledně zákonných možností směřujících k ukončení zajištění.

Pravidla zacházení se zajištěnými cizinci jsou ve srovnání s vězeňskými předpisy velmi stručná a otvírají tak prostor pro excesy řadových pracovníků Policie ČR.

Za alarmující lze konečně označit situaci nezletilých cizinců, a to jak nezletilých bez doprovodu zákonného zástupce, tak i s doprovodem. Neúnosná a nevyhovující situace této specifické skupiny osob si mimo jiné vysloužila i kritiku od Výboru pro práva dítěte OSN. Dle našeho názoru v detenčních zařízeních rozhodně dochází k porušování Úmluvy o právech dítěte. Zájem dítěte je zcela opomíjen, přístup k základnímu vzdělání je výrazně omezován a dlouhodobé držení dětí v zajištění je nežádoucí.

Pravidelné návštěvy osob poskytujících právní pomoc pomohly cizincům zorientovat se v nové a obtížné situaci a zcela jednoznačně přispěly i ke zlepšení komunikace mezi cizinci a personálem, nehledě na to, že zajištění právní pomoci by se nemělo omezit pouze na otázky azylu či zákonnosti zajištění. Zajištění cizinci mají celou řadu problémů, které bez odborné právnické pomoci sami vyřešit nemohou, ačkoliv by mnozí z nich mohli mít šanci na úspěšné dovolání se svých práv. Mnozí z nich si zaslouží právní pomoc z oblasti trestního práva či v otázkách porušení některých článků Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, Úmluvy o právech dítěte či Úmluvy proti mučení.

Dosažené cíle:

I. Zlepšení situace cizinců umístěných v zařízeních pro zajištění cizinců v ČR

• zajištění přístupu k právnímu poradenství pro cizince umístěné v zařízeních pro zajištění cizinců

• zvýšení informovanosti zajištěných cizinců o jejich právech a povinnostech

• monitoring podmínek zacházení se zajištěnými cizinci se zvláštní pozorností k možnému porušování jejich lidských práv

• zajištění právníků, kteří cizince zastupují v soudních jednáních v případě porušování jejich lidských práv, a tím zabezpečit dodržování práv garantovaných jak českým právním řádem, tak mezinárodními úmluvami.

II. Zvýšení informovanosti české veřejnosti a působení na státní instituce

• vytvoření systému veřejné kontroly výkonných orgánů

• zvýšení informovanosti české veřejnosti o problematice detenčních zařízení a s tím souvisejícího možného porušování lidských práv

• informování představitelů klíčových státní orgánů na problematiku detenčních zařízení a nutnosti dodržování lidských práv na jejich půdě

Cílové skupiny:

• cizinci zajištění v detenčních zařízeních ČR

• představitelé zainteresovaných státních orgánů – zodpovědní zaměstnanci ministerstev, vedení cizinecké a pohraniční policie ČR, členové poslanecké sněmovny a senátu ČR, relevantní místní úřady apod.

• česká veřejnost prostřednictvím médií

V rámci projektu byly realizovány následující typy aktivit:

• Poskytování právního poradenství a dalších informací

Právníci účastnící se tohoto Projektu pravidelně dojížděli do detenčních zařízení a poskytovali v nich právní poradenství všem cizincům, kteří o ně projevili zájem. Periodicita těchto návštěv byla nejméně jednou týdně v každém ze zařízení. Organizace zúčastněné na tomto projektu si rozdělily jednotlivá detenční zařízení, což umožnilo zredukovat překryvy v poskytování poradenství a zvýšit efektivitu práce právníků.

V průběhu těchto návštěv právníci seznámili zadržené cizince s jejich právy a povinnostmi. Zodpovídali dotazy týkající se základních a obecných právních otázek upravujících podmínky jejich pobytu v zařízeních, zároveň se podíleli na řešení jednotlivých případů. V případě potřeby právníci za své klienty podávali odvolání či žaloby. Díky těmto aktivitám Projekt zaplnil "bílé místo", neboť cizinci, kteří  pobývají v detenčních zařízeních a nepodali žádost o azyl, v současné době nemají přístup k právnímu poradenství.

• Monitoring možného porušování lidských práv/strategické zastupování v soudních řízeních a  působení na státní instituce a veřejnost

Vedle poskytování právního poradenství v detenčních zařízeních právníci soustavně monitorovali postavení zadržených cizinců. Z tohoto důvodu právníci sledovali situaci v zařízeních a hovořili s jejich obyvateli, aby zabránili možnému porušování lidských práv. K prevenci případného porušování práv cizinců významně přispěje také jejich obeznámenost s některými právními otázkami, které bylo dosaženo prostřednictvím výše uvedených aktivit.

Pokud se právníci nebo další osoby stali svědky nezákonného postupu v souvislosti se zadrženými cizinci, ať už ze strany zaměstnanců zařízení či v důsledku činnosti jiných orgánů, bylo zahájeno trestní řízení. Důvodem takového řízení bylo zneužití pravomoci ze strany státu apod. Spolu s trestním řízením právníci vznesli obvinění ke státnímu zástupci. V případě, že se prokázala naplněnost skutkové podstaty činu, zprostředkovali právníci kontakt mezi žalujícím (zadržený cizinec) a právním zástupcem - advokátem, který disponoval potřebnými zkušenosti i odbornými znalostmi.

V případě, že se právníci stali svědky zneužívání lidských práv nebo zachytili náznaky takového zneužívání, podnikli okamžitě protiopatření ve spolupráci s advokáty, kteří se na problematiku lidských práv specializují. Projekt tak umožnil vybudovat vícestupňové postupy řešení případů zneužívání lidských práv na národní i mezinárodní úrovni.